Toyota Supra

Stranka

Toyota Supra je sériově vyráběný sportovní vůz, produkovaný automobilkou Toyota od roku 1979 do roku 2002.

 

První generace: Celica Supra I (1978-1981)

První generace Toyoty Supra bylo založeno na modelu Toyota Celica v provedení hatchback. Dveře a zadní část vozu jsou úplně stejné jako u modelu Celica. Přední část je naopak zvětšena, aby se do ní vešel řadový šestiválcový motor namísto čtyřválce, kterým disponoval model Celica. Podle plánu měla být Supra konkurencí tehdy populárnímu automobilu Datsun (nyní Nissan) série Z.

 

Druhá generace: Celica Supra II (1981-1986)

V roce 1981 Toyota zcela změnila vzhled modelu Celica Supra. V Japonsku byly tyto modely známy také jako Toyota Celica XX. Základem modelu byl jako doposud podvozek Celica, ale už se vyskytlo několik zásadních rozdílů, šlo zejména o design přední části vozu a zadních světel.

S touto generací automobilu Supra má mnoho společného i vůz Toyota Soarer první generace (xZ1x), který byl ohlášen o rok později. Vnější součásti karoserie sice  nejsou kompatibilní (s výjimkou ráfků), ale motor, elektrické zařízení, převodovka a podvozek jsou prakticky totožné.

 

Třetí generace: Supra III (A70; Mark III, 1986 - 1992)

Supra 70 (xxA70), která se poprvé objevila na trhu  v roce 1986 disponovala čtyřmi možnostmi motorů - 1G EU, 1G-GE, 1G-GTE, 1G-GTEU, 7M-GTE (3,0 l turbo DOHC), existovaly však verze pro Evropu a Ameriku, do kterých byly nainstalovány atmosférický motor  7M-GE a přeplňovaný 7M-GTE.

Restyling modelu proběhl v srpnu 1988. Byl přepracován design přední části vozu, přední nárazník získal zobák, změnily se blinkry, obrysová a mlhová světla. Zadní světla také prošla změnou, světla se spojila s tabulkou SPZ do jednoho panelu, na kufru se objevil spoiler, složený ze tří částí, zdůrazňující křivky se zadních podběhů. Design zadní části se nezměnil v těch zemích, kde se používá zadní SPZ „evropského“ typu (úzká a dlouhá), na rozdíl od Japonska a USA. Takže zadní část evropských  Toyot Supra se před a po restylingu nezměnila.

Také se objevila široká karoserie“ wide body. Tímto způsobem dostáváme celou širokou řadu možností: motor 1G-GE, 1G-GTE, 7M-GE, 7M-GTE, 1JZ-GTE, karoserie před restylingem a po něm, úzká / široká,  střecha SPORT ROOF (karoserie s touto možností se jmenuje targa). Karoserie vozu byla pojmenována  podle použitého typu motoru typ motoru: GA70 (motor z rodiny 1G), MA70 (motor z rodiny 7M) a JZA70 (instaloval se pouze twin-turbo motor 1JZ-GTE).

Právě JZA70 byla nejžádanější variantou, alespoň na území Ruska, protože má motor, který jde nejsnáze opravovat. Drtivá většina motorů už prošla více než jednou opravou ve velkém měřítku, motory série JZ jsou z této řady nejnovější, kromě toho je  převážná část dílů vzájemně zaměnitelná s díly stejných motorů, ale z automobilů  Mark2 / Chaser / Cresta / Crown / Supra 80 / Soarer 30, což poskytuje další velké možnosti pro opravy. Verze JZA se na evropském a americkém trhu neprodávala.

 

Verze 3.0GT TURBO GroupA (7M-GTEU) byla s výkonem 263 koní nejrychlejším automobilem Japonska před tím, než Nissan začal vyrábět Nissan Skyline GTR auto s karoserií BNR32.  Hlavním rozdílem od běžné MA70 (7M-GTEU) je zvětšený mezichladič s přídavnou ventilaci přes přední nárazník a upravený obtokový ventil turbodmychadla (wastegate), který umožňuje jít na vyšší tlak přeplňování turbíny.

Verzi s motorem 7M-GTE přestali vyrábět v roce 1990 a nahradili ji modelem 2.5GT twinturbo s motorem 1JZ-GTE s dvěma turbínami, o výkonu 280 koní a 380 Nm točivého momentu, a ve standardním vybavení obsahoval zařízení interiéru od firmy Recaro.

Fakticky se výroba modelu s karosérií 70. série v roce 1992 zastavila. Poslední kusy vozu opustily montážní linky v květnu 1993.

 

Supra IV (A80; Mark IV, 1993-2002)

Čtvrtá generace modelu používá model podvozek JZZ30 Soarer (známý také jako model Lexus SC300 / 400). Využívala motory 2JZ-GE (atmosférické sání, 225 koní) a 2JZ-GTE (turbo, 280 koní pro Japonsko a Evropu). Nejsilnější verze byla s motorem 2JZ-GTE o výkonu 330 koní (US verze). Série motorů 2JZ-GTE je navíc opravdu velmi vhodná pro tuning. 

Motor automobilu Toyota Supra je velmi spolehlivý, dokonce i při vysokém zatížení. To má obrovský potenciál. Generální opravy motoru se provádějí až po ujetí asi 250 až 300 tisíc kilometrů. Při klidné jízdě s motorem s turbodmychadlem je spotřeba paliva (RON 98) 15-17 litrů na 100 kilometrů. Atmosférický motor může být napájen palivem s oktanovým číslem 95 a jeho spotřeba je mnohem skromnější. 

Do většiny Toyota Supra se montuje čtyřrychlostní automatická převodovka. Převodovka je konfigurována pro sportovní jízdu a zpoždění při přeřazování je minimální, ale pro ochranu motoru a převodovky je v ní použit omezovač otáček. Mechanické převodovky se používají buď pětistupňové (od výrobce W58, tuneři často montují i převodovky R154) nebo šestistupňové (německé firmy Getrag). Toyota Supra používá plně nezávislé zavěšení na dvojitých lichoběžníkových závěsech se stabilizátorem. Díky kombinaci těchto vlastností a pohonu zadních kol, je Supra velmi populární mezi fanoušky tuningu.

 

Zajímavosti

Toyota Supra se objevila v mnoha hrách série Need for Speed, DragBattle, a také ve filmech  Rychle a zběsile, Mizerové 1-2, Rychle a zběsile 2, Rychle a zběsile 7.

Toyota Supra, vybavená v japonském tuningovém studiu Top Secret motorem V-12 od firmy Toyota Century, o výkonu až 1000 koní, byla schopná dosáhnout rychlosti až 358 km/h.