Nissan Silvia

Stranka

Nissan Silvia je jméno, používané firmou Nissan pro označení dlouhodobě vyráběné série sportovních kupé, založených na platformě Nissan S (jednalo se o koncepci sportovních automobilů se zadním pohonem, obvykle osazenou řadovým čtyřválcem a se čtyřmi sedadly v konfiguraci 2+2).

Protože poslední modely Silvia mají společný podvozek s vozy dalších modelů automobilky Nissan (za zmínku stojí zejména evropská 200SX, americká 240SX v generacích S13 a S14 a model 180SX, určený pro japonský trh, nelze jméno Silvia automaticky zaměňovat s označením podvozku.

Jméno Silvia je variantou slova sylvia, což je odborný termín, označující čeleď ptáků, česky pěnicovití, pravděpodobně ve vztahu k další řadě automobilů Nissanu, vyráběných ve stejné době, kdy byla Silvia uvedena na trh, totiž Nissan Bluebird. Silvia byla v Japonsku ostatně prodávána v obchodech Nissan Blue Bird Store a to pod značkou Nissan, nikoliv pod tehdy mnohem rozšířenější Datsun.

 

První generace (1964-68) -  Silvia CSP311.

První generací vozů této modelové řady byla Silvia CSP311. Ta byla poprvé představena v září 1964 na Tokyo Motor Show pod označení Datsun Coupe 1500. Vystavený vůz měl ručně zhotovenou karoserii na podvozku Nissan Fairlady. Design byl dílem hraběte Albrechta Goertze a vzhledem připomínal kupé Lancia Fulvia. Osazen byl motorem Nissan R14 o obsahu 1,6 l a výkonu 96 koní a vybaven 4 stupňovou manuální převodovkou.

Do roku 1968, kdy byla výroba ukončena, bylo vyrobeno celkem 554 kusů tohoto vozu, většina v roce 1965. Každý z nich byl unikát, protože obsahoval ručně vyráběné části karoserie. Naprostá většina vozů zůstala v Japonsku, pouze 49 automobilů bylo vyvezeno do Austrálie a dalších 10 do ostatních zemí.

Nízký počet vyrobených vozů a zdlouhavý proces jejich stavby zaručovaly, že každý exemplář byl jedinečný a měl svou cenu. To se promítlo i do prodejní ceny vozu, která byla takřka dvojnásobná v porovnání s následující generace modelu. Po ukončení výroby v roce 1968 se další vozy pod stejným jménem začaly vyrábět až v roce 1975.

 

Druhá generace (1975-79) – Silvia S10.

Silvia S10 byla prvním masově vyráběným modelem tohoto vozu, založeným na zcela novém podvozku S, který byl koncipován jako kompaktní podvozek pro sportovní vozy Nissan se zadním pohonem. Japonské vozy byly prodávány výhradně v exkluzivních salónech Nissan Prince Stora spolu s větším vozem Skyline.

Na rozdíl od obdobných vozů konkurenčních automobilek Toyota a Mazda, se Silvia vyznačovala méně obvyklými liniemi, a ve výsledku byla ve většině zemí méně populární než konkurence.

V Japonsku byl vůz vybaven řadovým čtyřválcem L18 o obsahu 1,8 l a disponovala technologií na řízení emisí NAPS. Stejný motor byl montován i do vozů Datsun 610/Bluebird 180B. Převodovka mohla být buď třístupňová automatická, nebo pětistupňová manuální. V Americe byl vůz nabízen s větším motorem L20 o obsahu 2 l, stejně jako Bluebird 200B a Skyline. Byl vybaven nárazníkem, tlumícím náraz do rychlosti 8 km/h a prodával se pod označením Datsun 200SX. Obchodní úsěpch na obou trzích byl značně omezený, většina zákazníků dala přednost vozu Toyota Celica, který vnímali jako ten, který má „čistší tvary“.

 

Třetí generace (1979-83) - Silvia S110.

Tato varianta Silvie (v USA a Kanadě se prodávala pod názvem Datsun 200SX a v Mexiku jako Datsun Sakura) byla k dostání ve dvou variantách – jako dvoudveřové kupé, nebo jako třídveřový hatchback. Hatchbacj, určený pro japonský trh, se nazýval Gazelle, a prodával se výhradně v síti Nissan Bluebird Store, spolu s Fairlady Z, zatímco kupé Silvia se distribuovalo zase výhradně prostřenictvím sítě Nissan Prince Store, vedle modelů Skyline. Charakteristický pro tuto generaci byly ostré hrany, které měl i další model Nissanu, Leopard, sedan i kupé, distribuovaný rovněž výhradně v síti Bluebird. 

Tato generace Silvie byla opravdu pokroková, hlavně tím, že byla původně určena pro rotační motor, navržený a vyvinutý přímo Nissanem. Výsledný motor však byl velmi nespolehlivý. Vůz byl krátce po uvedení na trh upraven a vybaven řadou běžných pístových motorů z nové řady Z, mezi které patřil například dvoulitrový Z20 a Z18 ET s turbem.

Tato generace vozu měla i svoji supersportovní verzi Nissan 240RS, vybavenou motorem  DOHC FJ24 o obsahu 2,4 litru. Vyráběla se mezi lety 1983 a 1985 a „přežila“ výrobu vlastní Silvie S110. Ve stejných letech byl tento model oficiálním vozem Nissanu pro soutěže v rallye, nejlépe se umístil v roce 1983 jako druhý v Rallye Nový Zéland.

 

Čtvrtá generace (1983-88) - Silvia S12.

Nissan Silvia 4. generace se vyráběl v letech 1983 až 1988, v roce 1987 došlo ke změnám v exteriéru vozu, který bývá někdy označován jako Mark II. Vůz se prodával ve dvou variantách: kupé (někdy označované jako notchback) a hatchback.

Do vozu byla montována celá řada motorů v závislosti na roku výroby a trhu, ve kterém byl prodáván. Podobně jako předcházející generace, byla i tato v Japonsku a Austrálii prodávána i pod názvem Gazelle.

V Evropě byl vůz dostupný výhradně ve variantě hatchback, se stejným motorem, jako byl používán i v USA, totiž 1.8L SOHC Turbo (CA18ET) a někde i s motorem  2.0L DOHC FJ  Motory řady FJ byly původně vyvinuty pro závodní vozy 240RS s objemem 2.4l a následně byl jejich obsah snížen na 2.0l.

Na výběr byla čtyřstupňová automatická, nebo pětistupňová ruční převodovka. Vůz vážil 1170 kg.

V Evropě byla rovněž dostupná limitovaná (asi 50 ks) sportovní edice GrandPrix (rozšířené blatníky a italské disky Gotti).

Bez zajímavosti není ani fakt, že ve Švédsku byl tento model prodáván nikoliv pod v Evropě obvyklým označením Silvia, ale jako ZX180, což je poněkud kuriózní, pokud uvážíme, že písmena ZX jsou tradičně spojována s modely řady Z.

Pro účast v automobilových soutěžích byla vybrána severoamerická varianta 200SX SE V6. Aby automobilka vyhověla homologaci WRC, musela vyrobit a prodat 5000 kusů této varianty vozu. Šestiválec byl poněkud neobvyklou volbou, protože ve WRC dominovaly čtyřválcové turbo motory, ale za zmínku stojí i to, že v té samé době se ke stejnému kroku rozhodla a nasadila do soutěže šestiválec i konurenční Toyota se svou Suprou. Nissan se svým vozem zvítězil v Rallye Pobřeží Slonoviny 1988 a druhá místa obsadil v Rallye Safari v letech 1988 a 1989.

 

Pátá generace (1988-94) - Silvia S13.

Pátá generace Silvie byla neobyčejně populární v Japonsku, kde už v roce svého uvedení na trh, tedy v roce 1988 získala cenu Automobil roku. Zároveň se mimo Japonsko přestalo používat označení Nissan Silvia, vozy této generace se prodávaly v Evropě pod označení 200SX a v Americe jako 240SX. 

Na rozdíl od předchozí generace, byly u S13 použita pevná světla. Předchozí generace měla světlomety vyklápěcí.

Poprvé byla v této verzi využita víceprvková zadní náprava k nezávislému odpružení vozu, dříve zkoušená na konceptových vozech, např. Nissan MID4.

U něterých Silvií byla také jako volitelný dostupný diferenciál se zvýšeným třením. Na základě této generace vozu byl vytvořen i sváteční automobil, Mitsuoka Le-Seyde, jehož bylo vyrobeno pouhých 500 kusů.

 

Šestá generace (1995-2000) - Silvia S14.

Šestá generace Silvie byla poprvé uvedena na trh v Japonsku v roce 1995. Ve srovnání s generací předchozí byla nižší a širší. Nový design oblých tvarů vzbozoval dojem, že nový vůz je mnohem větších rozměrů než předchozí model, ale ve skutečnosti byl tento rozdíl minimální. Zvětšil se však ale například rozvor kol, což výrazně zlepšilo ovladatelnost vozidla. Na rozdíl od exporních trhů, kde se vozy Silvia S14 příliš dobře neprodávaly, v Japonsku pokračoval trend velké obliby tohoto automobillu.

V roce 1996 prošel vůz faceliftem a získal mírně agresívnější vzhled. Původní model je označován jako Zenki, po prodělaném faceliftu se pak hovoří o modelu Kouki. Změna se dotýkala především předních světlometů, zadních světel, kapoty, blatníků, masky chladiče a nárazníků. Drobnými změnami prošel i interiér vozu. 

 

Sedmá generace (1999 - 2002) - Silvia S15.

Japonsko spatřilo novou generaci Silvie už v roce 1999. Silvia S15 byla nejčastěji vybavena motorem SR20DET o výkonu 250 koňských sil (184 kW). Alternativní motor SR20SE (bez turba) dosahoval 165 koňských sil (121 kW). Vůz disponoval 5 nebo 6 stupňovou manuální převodovkou, nebo 4 stupňovým automatem. 

Zvnějšku i zevnitř vypadala Silvie S15 dostatečně agresivně, koncepce nové karoserie odpovídala současným trendům v automobilovém designu.

Silvia S15 se prodávala pouze v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu. V poslední dvou jmenovaných zemích se automobil prodával pod názvem Nissan SX240, přičemž v Austrálii byl dostupný pouze ve verzi s turbo motorem. Díky ale šedému exportu se vůz rozšířil ve většině zemí světa.

V srpnu 2002 Nissan výrobu vozů na podvozku S, takže Silvia 15 je poslední generací tohoto automobilu.